Ultrafialové záření je pro lidské oko neviditelné, protože jeho vlnová délka je kratší než vlnová délka slunečního světla, které je viditelné. Od objevení existence ultrafialového záření německým fyzikem J. W. Ritterem v roce 1801 proběhlo mnoho výzkumů a testů, jejichž výsledky ukazují, že neviditelná část slunečního záření s vlnovou délkou pod 320 nm má germicidní účinky.
| • Blízké UV | UV-A (315–380 nm) | |
| • Středněvlnné UV | UV-B (280–315 nm) | |
| • Daleké UV | UV-C (200–280 nm) | |
| • Vzduchoprázdné UV | UV-C (100–200 nm) | |
| • Extrémní UV | EUV (10–121 nm) |
UV záření o vlnové délce pod 300 nm, na základě svých germicidních vlastností a vysoké hustotě energie, používá k eliminaci mikroorganismů. Dávka UV-C světla, přibližně okolo 254 nm, způsobuje usmrcení či poškození bakterií, hub, plísní a virů skrze zničení jejich DNA a zamezení možnosti dalšího buněčného dělení.
| • Nižší pravděpodobnost infekce během výroby |
| • Prevence rezistence mikroorganismů |
| • Prevence přenosu infekcí |
| • Zlepšení kvality vzduchu pro alergiky a nemocné osoby |
| • Vysokou odolnost, lepší vzhled a kvalitu výrobků/td> |
Empirické studie poukázaly na existenci závislosti množství redukovaných mikroorganismů v ovzduší a době a intenzitě záření. Dále je pro dimenzování UV-C technologie nutné zohlednit další faktory jako je teplota, vlhkost a rychlost vzduchu.
Při likvidaci nežádoucích mikroorganismů a pachů z ovzduší pomocí ozonové technologie se jedná o techniku, při které se prostřednictvím řízeného procesu UV světla ve spojení s kyslíkem ve vzduchu vytváří ozon. Tato metoda je inspirována přírodou, proto je šetrná k životnímu prostředí, nevytváří se žádné nebezpečné vedlejší produkty jako jsou nebezpečné oxidy dusíku a představuje efektivní alternativu chemických procesů.
Důkazem o přírodním původu této metody je rozdíl mezi vzduchem v horkých letních dnech a vzduchem bezprostředně po bouřkách. V horké letní dny je vzduch těžký, dusivý a plný škodlivých látek z dopravy a průmyslu. Naopak při bouřce se v ovzduší vytváří v malé koncentraci ozon, který vzduch pročistí a ten je poté vnímán jako lehký, jasný a čistý.
Základním předpokladem pro využívání této metody jsou UV-C lampy s vlnovou délkou nižší než 200 nm. Pod úrovní 200 nm se záření stává tak krátkovlnné a má tak vysokou energii, že je absorbováno kyslíkem (O2). Při tomto procesu dochází ke štěpení na dva volné radikály kyslíku (2 O), které následně reagují vždy s jednou další molekulou kyslíku a vzniká tak ozon (O3).
Ozon, nazývaný také jako „aktivní kyslík“, je velmi těkavý, nestabilní a reaktivní plyn. Ozon se díky své reaktivitě navazuje na mikroorganismy v ovzduší a účinně je eliminuje, poté skrze svou nestabilní vlastnost se sám přetváří zpět na kyslík. Vzduch je příjemně čistý a naplněný kyslíkem.
| • Efektivní dezinfekce a sterilizace vzduchu od nežádoucích mikroorganismů, pachů a mastnoty |
| • Účinné čištění odpadního vzduchu |
| • Čistí vzduch i povrchy v těžko dostupných místech |
| • Přírodní technologie, bez chemikálií |
| • Vyšší trvanlivost, lepší vzhled a kvalita výrobků |
| • Možnost vstupu do místností brzy po dezinfekci |
| • Prevence rezistence mikroorganismů |
Plazma je vedle pevného, kapalného a plynného skupenství čtvrtým fyzikálním skupenstvím. Plazmová technologie v dnešní době nachází značné využití v oblasti povrchových úprav a ekologického inženýrství. Využívá se jak pro čištění vzduchu v komerční oblasti, tak i pro privátní účely, protože tato technologie zajišťuje vynikající kvalitu vzduchu.
Plazma vzniká dodáním energie do proudu vzduchu. Zařízení na čištění vzduchu plazmou převádějí vzduch do stavu energetického plazmatu pomocí řízeného napětí. Dimenzování neboli výkon dodávané energie do proudu vzduchu odpovídá takové výši, že se z obalu atomu vzduchu odtrhne kritický počet elektronů. Výsledkem tohoto procesu je plazma, která představuje směs atomů, molekul a iontů obklopených volnými elektrony. Pro plazmu je charakteristická její vysoce reaktivní vlastnost v ovzduší, díky výše popsanému procesu produkování elektronů, doplněných o ionty a radikály (hydroxidové radikály), čímž je umožněna oxidace nežádoucích mikroorganismů a látek produkujících zápach. Současně se v plazmatu vytváří aktivní kyslík (O3), který také reaguje se znečišťujícími látkami ve vzduchu a váže je. Vzduch se tak ve zlomcích sekund vyčistí a zbaví zápachu.
Plazmová technologie je často v našich systémech doplněna o další typy čistících metod jako je např. aktivní uhlí, houbové a další typy filtrů či elektrostatický filtr pro dosažení ještě vyššího stupně efektivity v čistění ovzduší od bakterií, virů, kvasinek, spor a plísní, alergenů a pylů, mastnoty a cizích pachů.
| • Nízká spotřeba energie |
| • Efektivní čištění vzduchu od zápachu a nežádoucích mikroorganismů |
| • Proces šetrný k přírodě, bez chemikálií |
| • Dlouhá životnost zařízení bez nutnosti servisu |
